#Ze života mámy aneb, drzý rodič, drzý dítě!

27.09.2019

Krásný pátek všem! V dnešním článku se maličko zaměříme na tzv. "domácí mluvu". O co, že se to vlastně jedná? To vám hned povím. Jestliže máte doma děti, uvědomujete si včas, jak na něj nebo na své okolí v jeho přítomnosti mluvíte? Dáváte si pozor na jazyk?! Já ne, a pěkně se mi to vymstilo.


Dneska vás nebudu zatěžovat nějakými radami či tipy na to, jak vychovávat vaše děti. To je jen čistě vaše věc a vy sami musíte vědět, co je pro něj nejlepší. 
Abych byla upřímná, sama jsem si myslela, že si dávám pozor na to, co před Izabelou dělám, jak to dělám, jak se u toho tvářím nebo jak se vyjadřuji. Jenže zrovna nedávno mi došlo, že si tak úplně nedávám pozor na to, co ŘÍKÁM

Něco vám teď o sobě povím. Občas, ale opravdu jen občas (haha) jsem prostě a normálně sprostá. Jsem taky jen člověk ne? Nikdo nemluví spisovně jako nás to učili ve škole nebo už ve školce?! - Jo, pardón, moje švagrová je nejspisovnější člověk na světe (je to učitelka), ta nikdy neřekne JO, vždy odpoví ANO. 
Ale to jsem odbočila. Prostě a jednoduše se občas stane, že mi to sprosté slůvko uklouzne. A jaký to má dopad na Izabelku?


Vzhledem k tomu, že "dospěla" do věku, kdy hrozně všechno opakuje, ale opravdu naprosto VŠECHNO, došlo k tomu, že je z ní tak trošku malá sprosťanda!

U mě je slovo hovno (ve smyslu bobek) naprosto neškodný, normální výraz. Jenže když ho slyšíte říkat od dvouletýho dítěte, už tak neškodný se nezdá. Že?

Představte si tohle: Belča sedí na nočníku (ano, už konečně sedá), vykaká se, ale místo, aby řekla klasicky dětským hláskem "ee", normálně na mě vychrlí "hovno - fuj, uklidit".

Ale pozor! To je jen zlomek toho, co už umí. (Ne, nejsem na to hrdá, ale brečet z toho už taky nebudu). 


Člověk se z chyb poučí, někdy pozdě, ale přece. Já se poučila, Václav se poučit a prarodiče se snad taky poučí (dost ji naváděj, aby dělala kulišárny). My teď za každé sprosté slovo strkáme dvacku do prasátka (myslím, že Izoš bude jednou dost bohatá). 

Proto vám přece jen jednu radu na závěr dám. Dávejte si sakra velký pozor, co před svými dětmi říkáte, i JAK to říkáte. Protože ačkoliv se snažíte ji/ho přesvědčit, že je to špatné a neříká se to, má to většinou právě opačný účinek. A ještě, když u toho vypadá tak nevinně a vy se prostě začnete smát. 
To vás pak opravdu nebude brát vážně. Ale co, stalo se a já se teď musím smiřovat s tím, že mi místo "dobrou noc" odpovídá "prdel".

Je to prostě život. Život s Izinou :D


Tak pokud možno krásný víkend a pevné 
nervy s těmi ďáblíky, co máte doma!


Terez&Izoš
@terez_outratova